asi moc přemýšlím. celý dnešní den jsem přemýšlela nad sebou - no nedošla jsem k ničemu. větu v názvu řekl jeden z mých rodičů, kdyby se u toho máma tak podivně neusmívala, tak bych tomu i věřila. ne, myslím si, že pro ten největší by oba udělali všechno. ale to bych se taky musela snažit trochu já. no, nebudu tu rozmazávat řádky o mé budoucí kariéře, že :D na soustřeďáku to bylo skvělý, až na pár lidí, ale to je tak vždycky. užily jsme si to, v sobotu jsem byla teda naprosto vyřízená, lítala jsem ale s bolavou hlavou po zoo, včera jsem půl dně lítala po olympii a zakončila víkend fotkou s ewou farnou. jak už jsem psala na facebook, tak sympatickýho člověka už jsem dlouho neviděla. nehraje si na nějakou arogantní hvězdičku, jak někteří po kterých neštěkne ani pes :D dneska jsem zůstala doma, nikam se mi nějak extra nechtělo, prospala jsem se a zítra snad půjdu do školy. uvidím. druhého června jedu se školou do prahy, no ano. jsem z toho unešená. jedu tam vlastně jen kvůli starbucks a sestřence, se kterou snad někam půjdu až budeme mít volno. ještě dlouhých 242 dní a uvidím dokonalou tarju. ♥ nemůžu se dočkat, vážně. a taky se nemůžu dočkat prázdnin, musím vás zas všechny vidět :) budu končit, jdu se dívat na film. mějte se krásně.
natt.



