close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Březen 2011

pause.

31. března 2011 v 21:38 | natt
vrátím se, nebojte. jen toho mám teď prostě moc. ;)

i NEVER forget.

15. března 2011 v 0:00 | Natt. |  tokio hotel.

připadá mi to jako před týdnem, vůbec mi to nepřipadá jako rok. před rokem touto dobou jsem se pokoušela usnout a o tři a půl hodiny později jsem vstávala. ano, tak začínalo to datum, které v našich srdcích zůstane asi navždy. teď asi spím, nebo brečím do polštáře. nevím jak dokážu napsat tenhle článek napsat, protože mám divný pocity z toho co se stalo v japonsku, je mi to strašně moc líto. okey, ale zpět k tématu. pamatuju si přesně jak jsem vstala, nemohla najít ponožky, málem si vypíchla oko, spálila jsem si ucho žehličkou, byla jsem vyklepaná, spadla jsem ve vlaku, sedla si k nějaké paní, která se mě ptala kam jedu a já jí se šťastným úsměvem řekla: "na tokio hotel" pamatuju si taky to jak jsem si četla text für immer jetzt, jak jsem byla nervozní na přechodě u tesla areny, jak jsem viděla marry, jaký byl celý den, ale koncert si prostě nedokážu skoro vybavit. nevím čím to je, všechny koncerty si pamatuju, jen ten jejich.. bylo to jako sen, jako bych byla na jiné planetě plné dokonalých věcí a lidí. všichni mi řekli, že jsem blázen a že to moc prožívám. ale já vím, že nejsem jediná ikdyž to tak vypadá. nedokážu v sobě držet to, že je to rok ode dne kdy se mi splnil sen, prostě ne. z koncertu si vzpomínám na první tóny komm a potom mám výpadek až do konce koncertu. při für immer jetzt jsem už prostě slzy udržet nemohla, jak smutné. připadá mi, že jsem byla jediná kdo hned po koncertě brečel, ale prý ne, tak mě to aspoň trochu uklidňuje. je ale zvláštní, že dvacet minut po mém hysterickém záchvatu jsem se mohla smát. sedla jsem si ke svému miovanému bratránkovi do auta, brečela a po našem rozhovoru jsem měla výbuch smíchu. achjo. ve vlaku si můj táta povídal s nějakýma svýma známýma o kuřecím mase, vážně nevím jak to dokázali. a ty holky byly úplně v pohodě! vůbec je ten koncert nevzal. asi jsem fakt blázen. ale jsem ráda že jsem blázen. a tímhle bláznem zůstanu navždy. to slibuju.

Natt.

i want your lastname.

6. března 2011 v 21:46 | Natt. |  diary.
doteď bylo všechno fajn. možná jsem měla psát článek před deseti minutama, dopadl by líp. divný začátek, já vím. každopádně, jak se máte? doufám že líp než já. pomalu ale jistě se připravuju na smrt která nastane příští úterý. bojím se, hrozně moc. před rokem v ten den se mi plnil sen a letos? letos ten den probrečím. dokonce uvažuju o tom, že se nějak vyvleču ze školy, protože obličeje některých lidí by se mnou asi zamávaly ještě víc. dozvěděla jsem se teď dost špatnou věc, aspoň pro mě. týká se to X. ach jo :( bojím se o něj. jinak zítra jdu po týdnu prázdnin do školy. že by se mi chtělo se zrovna říct nedá, neumím absolutně nic, na matiku jsem se vykašlala, angličtinu se naučím ve škole a fyziku snad taky, mám divný pocit že mě zítra naše milá paní učitelka vyzkouší. minule jsme z fyziky psali, ale naštěstí jsem to zvládla na dvojku. nemůžu se dočkat letních prázdnin, až budu mít za sebou ten děsný osmý ročník. v devítce to snad už tak strašný nebude. ale bude mi chybět moje třída. na to, jak jsem je před rokem nesnášela, tak někteří se začali chovat normálně, čímž mě udivili, ale jsem ráda. mám je ráda vlastně skoro všechny, jsou sice hrozně dementní, ale to už k nim asi patří :D. naopak co bych nečekala, že se u nás ve třídě najdou mezi holkama tak šílené kopírky a svině. nerada to o nich píšu, protože se se všema vlastně bavím, ale to co dělají se jinak nazvat nedá, pardon. uděláme s M. něco, někdo z nich to má hned taky. a tak pořád dokola a už mě to vážně přestává bavit. odmítám se s něma o tom bavit, protože si myslím, že většině z nich by to bylo jedno a stejně by to dělaly dál. to nemá cenu. radši zůstanu ve třídě za toho magora, co je pořád ve svý bublině. před pár dny jsem začala přemýšlet o něčem, co by kopírovat jen tak někdo nemohl. někteří jste to už určitě četli u mě na facebooku, ale pro nezasvěcené: obarvit se na růžovo. jo, zní to šíleně, ale líbí se mi to. a moc. růžovou jako barvu moc nemusím, ale ty vlasy prostě... fhiewfhwe. ♥ jsem si ale vědoma toho, že se neobejdu bez zhnusených pohledů místních důchodců a hodin přednášek naší učitelky o tom jak si ničím vlasy a že jsem blázen a měla bych se jít léčit. neřeším to, vážně ne. jsou to moje vlasy, já si je ničím (přežily už toho hodně, jen bez viditelných změn a to si asi někteří neuvědomují..), je to můj styl, můj život který všem může být u zadní části těla. :) to by bylo asi všechno, brzo se zas ozvu.

natt.